Mnoho jsem prožil.

Josef Václav Sládek

Mnoho jsem prožil.
Mnoho jsem prožil v říši snů a dumy a bojoval v té žití denní vřavě, kol všedních bludic šel jak ve mrákavě a viděl svit, kde slepnou lidské tlumy. Mnoho mi v trosky zapadlo a rumy, já přes ně dále kráčel jako hravě, jen Bůh ví, že to nešlo nekrvavě, a on jen lidským srdcím porozumí! Nuž, rád jsem plul tou žití poutí valnou v klidu i bouři, v radosti i žalu, ač vzdálen jí, vždy k pravdě touže v duši, a moje loď když narazila v skálu, já jednou vzkřik’, – pak naslouchal jsem v hluši kdes od přístavu na ozvěnu dálnou. 46