Kde je máma?

Kde je máma?
Dnes jí matku pochovali; dítě z toho radost mělo: jaktěživo nevidělo tolik světel, tolik záře, jaktěživo neslyšelo muzikáře, písničkáře, jako dnes si zazpívali. Kde je máma? – Jak s tou bledou, klidnou lící leží mezi květinama, vzpomíná jí na světici, tu, s dvanácti hvězdičkama. – Muzikáři, písničkáři s květinami, světel září odešli, a s nimi táta. Napřed v rakvi šla ta svatá; – ale ona nešla sama, musili ji vyzvednouti, jako svatou nesou k pouti s mládenci a družičkama – Napřed v rakvi šla ta svatá; – kde je máma? V domě je tak ticho všady, dítě chodí sem i tady, 64 z jizby na dvůr, do zahrady. Všude sama! Na dvůr jenom holub slétá, v sadu ptáče zaštěbetá. Kde je máma? Přišla k děcku stará teta potěší, jak těšit umí; beztohoť že nerozumí také děcko běhu světa: „Tvoji mámu Bůh vzal k sobě, bude nyní spáti v hrobě, nad ní bude růsti tráva; – ale lehce se to spává, když si duši vzal Bůh k sobě.“ „„Kde je Bůh?““ „Tam nad hvězdama. Andělů má svatých roje, s nimi bude matka tvoje, nikdy víc nepřijde dolů na tu zemi plnou bolu.“ „„Kde je Bůh?““ „Tam nad hvězdama!“ „A„„A kdo, teto, bude s náma se mnou, s tátou, u nás, tady?““ „Bůh je všady –“ „„Kde je máma –?““ 65