Na úbělové čelo tvé.

Josef Václav Sládek

Na úbělové čelo tvé.
Na úbělové čelo tvé jsem hleděl v zadumání a myslil jsem: Tak lilie rozkvétá v záři ranní. V mém srdci, žitím znaveném, vzbudila’s novou víru, tak čistý, dětský byl tvůj zrak a pln svatého míru. Já k prsům svým tě přivinul, jak, sám už nevím ani – tvé čelo bylo lilie, – mé slzy rosa na ní. 14