Vítr v listopadu.

Josef Václav Sládek

Vítr v listopadu.
Duj si, větře, duj, bij nám do oken, – ať si venku zimou strašíš, z pod krovu nám nezaplašíš letní, květný sen. Trhej venku list, cuchej pozdní květ – zde, v té naší jizbě malé bude to kvést neustále, třeba venku led. My jsme tady dva, žena má a já, děcko naše, to je třetí, k nám dnes, větře, nedoletí smutná píseň tvá. Kvili si a duj v našich oken mříž, čím to divěj zaburácí, přitulíme se jak ptáci jenom k sobě blíž. 88 A kdo poslouchá jako my tě dnes, smuten-li, v tu jeho bídu kousek štěstí, trochu klidu také jemu nes! 89