Mladé zpěvačce.

Josef Václav Sládek

Mladé zpěvačce.
(Anně Veselé.)
Svou duši netrať v cetkách malicherných, jež v umění ne zlatem jsou, – však škvárem, jenž tráven nesvatým a všedním žárem se rozpadává v popel troudů černých. Chci v umění Tě vidět z oněch věrných, kdož v modrojasu, jako skřivan jarem zpěv vrací nebi, jejž jim dalo darem, až v nebes tůních zniknou bezeměrných. Chci vidět Tě v tom čistém, dívčím zjevu, jenž svěcen uměním jest nejskvělejší. – Tvůj zpěv ať srdce teskná ukonejší a srdce vinou těžká vznese k výši. Buď zpěv Tvůj modlitbou; – ať Bůh ji slyší, jak bílých andělů naslouchá zpěvu. 92