Měkkejši.

Josef Václav Sládek

Měkkejši.
Jen nebýt měkkým tak v té denní vřavě; – toť nejhorší jest, neukázat rohy, když na jehly tě bere komár mnohý a když má v zobci, myslí, že má v hlavě. Ty myslíš si: „Jdu světem pohrdavě, co lidský soud? – mám v prsou svých své bohy!“ – ne, brachu! – ty jsi lidem přeubohý, a bozi jinou mají starost právě. A tam, kde v prach se rozpad’ motýl měkký, kornatý šnek a rak přetrval věky a v tisícleté na nás zeje skále. – Aj, říkáme to, vidíme to stále a přec my měkkejši jsme jako děti a nechcem tomu nějak rozuměti. 41