Čtyři české znělky.

Josef Václav Sládek

Čtyři české znělky.
I.
Jsme děti věku, jenž svou bídou žije a nedbá minula, ni budoucnosti: vrtochy bláznů jsou mu předkův ctnosti a budoucnost? – ať bije se, jak bije! Nám k smíchu mužnost, vroucnost, poesie těch srdcí, jež tu tloukla v minulosti; – u žití stolu hoj, – teď my jsme hosti! Ať žije mžik! – co v hrobě, ať si hnije! Ó pěvci, myslitelé, bojovníci, kdož pro tu svatou českou půdu žili a mřeli, – slyšte, s nestydatou lící, jak díme: My jsme vše – a nic, kdo byli! Ne! – my jsme pýr a mech a plevel měkký na balvanech, jež ční tu na vše věky! 47 II.
Jak balvany, sterými blesky zryté, však nepohnuté v sterých bouří sledu ční zvrhlým potomkům vstříc skutky dědů chmurné a velké, přísné, obrovité. – Kol nich obchází plémě žitím syté s tou hlavou pustou a s tím srdcem z ledu, s tou v ruce chabostí, plachostí v hledu a na čele znak hanby – nepokryté! Kde kdys husitské pluky v boji stály, tam chabý vnuk se poličkovat dává, před každým šaškem trna v bázni bledé, a i když silným býti chce, – se šálí! Aj, žeť to české slunce zapadává a v něm se rdí jen balvany ty šedé! – 48 III.
Nás spasí jenom skutky, žádná slova ať s řečniště, ať z písní slok se řinou – ne knihy, zpěv – krev musíme mít jinou, čím byla kdys, když vlast má býti znova! Co hluchým stádům píseň Kollárova – ač tvoří svět, jak Duch kdys nad hlubinou? svým líným krokem dál se stáda šinou v svůj osud, kdes na jatka řezníkova. Ach knihy, písně, umění a vzlety! – až utopíme se v tiskařské černi. – Ó stokrát větší jsou divochů čety, jež s láskou k vlasti proti dělům běží; a jak tu bez knih, bez umění leží, v skosené žatvě – rodné půdě věrni! 49 IV.
Kdy přijde ten, kdo čerstvou krev a šťávu vlije v to mrtvé, omráčené tělo, krev žití v srdce, které věky tlelo, a přemýšlení zas v tu pustou hlavu? Kdy ten, kdo právo zas navrátí právu a křivdě ve tvář pěsť namíří smělo, a naše hadry v kmentu změní bělo a v cáry strhá pýchu zlatohlavu? – Kdy přijde ten, jenž s hrobů svalí kámen a v ruce blesk a v zraku božský plamen jak archanděl těch mrtvých svolá voje? Kdy přijde, v nás kdo vzkřísí v žití víru? – a po boji svůj lid v ovčinec míru uvede jako pastýř stádo svoje? – 50
Básně v knize Sluncem a stínem:
  1. *** Jako čerstvé ze studánky
  2. V mé duši tisíc skřivánků.
  3. Kukačka volá doubravou.
  4. Když jsme prvně sami byli.
  5. Nechoď k nám.
  6. Spala jsem a nespala.
  7. Já tonu v moři hlubokém.
  8. Na úbělové čelo tvé.
  9. Do hlubin tvé duše.
  10. Již moře volá z dálky.
  11. Tvůj rušit mír – nač bych to chtěl.
  12. Leť si dál.
  13. Usměj se, usměj!
  14. Do dáli, do daleka.
  15. Když tichá noc se na zem sklání.
  16. Tvůj obraz.
  17. Vy oči dávno zavřené.
  18. Když tak to bylo souzeno.
  19. Na perutích myšlenek.
  20. Zadul vichr na podhájí.
  21. Já, bludný jezdec, plání jel.
  22. Tu malou, drobnou písničku.
  23. Zas sladká vesna...
  24. Mé štěstí jako zlatý pták.
  25. Buď svatý mír v tvých prsou...
  26. Zas květy pučí na stromech.
  27. Buď vítáno mi na stokrát.
  28. Na prsou svých nech snít mne zas.
  29. V noční tiši.
  30. Pod sněžným pláštěm.
  31. Co volil bys?
  32. Komáři.
  33. Měkkejši.
  34. Básníkům.
  35. Před branou ráje.
  36. Štěstí.
  37. Práce.
  38. Mnoho jsem prožil.
  39. Čtyři české znělky.
  40. Sněženka.
  41. V lese.
  42. Nic nechci víc.
  43. Jaro.
  44. V jarní den.
  45. Letní večer.
  46. Láska.
  47. Ve hvězdné výši.
  48. Kde je máma?
  49. Květině v prázdném pokoji.
  50. Ledová královna.
  51. Ve starém parku.
  52. České krajině.
  53. Píseň oráčova.
  54. Pole.
  55. Své dcerušce, když jí bylo šest let.
  56. Mezi květy.
  57. *** Na čele tvém je poklid sám
  58. Večer.
  59. Své spící ženě.
  60. Vítr v listopadu.
  61. Dětem.
  62. Mladé zpěvačce.
  63. V proudu času.
  64. Spasitel.
  65. Život.
  66. Osud.
  67. Zima.
  68. V nočním tichu.
  69. Na podzim.
  70. V listopadu.
  71. Matce Zemi.