Spasitel.

Spasitel.
Pod bičem katů k smrti znaven stoje u kůlu, kam Tě přivázali, Kriste, když k nebi obracel jsi oči svoje, chovaje světa spásu v duši čisté; kdo, kdybys náhle přemožen jsa bolem, byl zvolal: „Utýrán jsem hroznou mukou, vyprosťte mne!“ – kdo z těch, již stáli kolem v lání a němí, byl by pohnul rukou? – V dál rozprchnul se sbor Tvých apoštolů a všedně cestou svou šel Jerusalem, Pilát si ruce umyv, zased’ k stolu, jen matka Tvoje umírala žalem. A kupčík stál jak jindy ve svém krámu, a lichvář čítal vyzískanou minci, a kněz ze svého boha těžil v chrámu, a luza povídala – o zločinci. 96 Tak bylo to! – Kdo byl by pohnul rukou, kdybys byl zvolal: V pravdě jsem syn boží! chlap špinavý odplvnuv nad Tvou mukou, hloub byl by srazil korunu Ti z hloží. A luza, jako dnes, vyvrhlá pěna byla by neviděla spásu, Tebe, ni Moudrost, sama sebou oslepená – jak ze stěžejí zem pozvedáš v nebe! 97