Před branou ráje.

Josef Václav Sládek

Před branou ráje.
(Jul. Zeyerovi.)
S bran třeskotem se zavřel Eden jasný, vstup chmurný anděl bránil země synu, zemdlena Eva sklesla v palmy stínu a slzy draly se jí ve zrak řasný. „Jak hrozný je ten anděl!“ – výkřik hlasný se vydral z jejích úst. – „Ó chraň mne, zhynu!“ a muž, skráň opíraje v jejím klínu, „Je hrozný“hrozný,“ děl jak v snu, – „a přec je krásný!“ Jak chvějící se bílá holubice upřela k muži zrak svůj zarosený a šli. – Pak práce pot jim skropil líce. A večer v kraj kdy zřel v červánků jasu a v roli svou a v smavý zrak své ženy, děl: „Nejsme bídní, Bůh nám nechal krásu.“ 43