Mé štěstí jako zlatý pták.

Josef Václav Sládek

Mé štěstí jako zlatý pták.
Mé štěstí jako zlatý pták mi uletělo v taji, já zašel v říši pohádek, zdaž tam ho neskrývají. Tam ptal jsem se jich: Štěstí mé či neshledli jste tady? a zvučný smích jak zvonků hlas mi v odvět zazněl všady: Dost štěstí tady skrývají kouzelné naše hrady, však lidské štěstí, bláhový, to ztěžka najdeš tady! A nejvíc dívka čarovná se smála mezi všemi, i chopila mne za ruku: „Pojď, navraťme se k zemi! Snad tam tvé štěstí najdeme,“ dí dál ta zlatovláska. A dím: Kdo jsi, má vůdkyně? – i usmála se: – „Láska!“ 30