III. NOE A SATAN.

III.
NOE A SATAN. Talmudská legenda.
[17] Noe a satan. (Talmudská legenda.)
Pot na čele a na líci stál Noe ve své vinici a ryl a kopal celý den, však půda tvrdší nad křemen. Stín vedle něho náhle stál. „Co, starče, děláš?“ se ho ptal. „Kmen pěstuji zde, pane, rév, to stojí pot a pije krev, a malá za to odměna, ta stráň je tvrdá, kamenná, jsou zrnka malá, bez vzhledu a šťáva z nich jest bez medu.“ Stín zmizel, brzy přišel zas, kde nad prací se Noe třás, číms rudým polil kořen rév, to cosi rudé byla krev, krev beránka, jenž na stráni se pás’ ve vonném kořání. Hoj, toho roku velký ples se nad stan patriarchův snes’, neb hojná byla úroda a víno sladká lahoda a po něm hlava – čistý vzduch, a po něm srdce – boží duch! [19] A minul rok a minul den, zas Noe v práci pohřížen stál a své tvrdé vinici, pot na čele a na líci. A stín zas vedle něho stál a totéž se jak loni ptal, a zmizel zas a přišel v ráz, kde nad prací se Noe třás’, číms rudým polil kořen rév a toto rudé byla krev, krev lva, jejž v blízké poušti chyt’, a s níž se vrátil, blesku kmit. Hoj! toho roku slávy ryk od stanů až v poušť spící vnik’, bylť zahnán drzý nepřítel, a každý pohár v ruce měl, neb velká byla úroda, a z vína tryskla svoboda, měl každý sílu jako lev a tuto sílu čerpal z rév. A po roce v své vinici, pot na čele, pot na lící, zas Noe dlel, své révy dbal a stín zas vedle něho stál a ptal se, zmizel, přišel zas, kde nad prací se Noe třás’, a v tvrdou, nezkypřenou prsť mok temnorudé šťávy chrst’ a co to chrst’ na kořen rév, to byla chlipné svině krev, již nedaleko stanů chyt’ a s ní se vrátil v blesku kmit, 20 a zmizel opět jeho stín, ba znikl někam do hlubin. Hoj, toho roku pod stány všem ženám řízy strhány, až v pustý checht a řev a smích sám opit patriarcha ztich’ vlastnímu synu v škleb a hřích. Když Noe vstal, tu zle se kál a o všem pilně rozjímal. I ptal se, kdo mu krev tu nosil, čí krví svoji révu rosil? Po dvakrát služby andělů mu jistě byly v údělu, leč po třetí, to pochopil, s tou svinskou krví Satan byl. 21