XIX. XANTIPPA.

Jaroslav Vrchlický

XIX.
XANTIPPA.

[175] Xantippa.
Tak zlá přec nebyla as, jak líčil kronik ji hlas, a byla-li, kdo za to můž’; vždy ona žena, on muž. On přišel, pokoj a klid, a hrnce začla mu bít a zuřit, proč? Nevěděl on, proč pokřik ten, halas a shon. On přišel – nebeských hvězd zář cítil v hrudi své kvést, prach všední ona a rmut – Co měl? – Jen bolest a stud! A v hloubi duše své sám v tvář hvězdám a noci tmám si musil přece jen říc’: za jaké zde zápasí nic! [177] Nad žití problemem stál, vše zvážil, pronik’ a znal, u této sfingy stál něm a proklínal bohy a zem. Vše marno, v boje i čas jak Medusa stála tu zas. I pochopil: Jsem-li já svit, stín ona též musí být! 178