XI. IODAMIE.

Jaroslav Vrchlický

XI.
IODAMIE.

[89] Iodamie.
Minervy kněžko, nechoď v chrám, bohyně zrádu strojí tam, pln stínu, děsu každý kout, ký taj tam toužíš proniknout? Noc plna hrůzy, těžká jest, jsou dračí oči plameny hvězd; Minervy, vzpomeň, co hostí štít, i ve dne před ním dlužno zrak skrýt! Had svíjí se v koutě, vlhká zeď se hýbá jak rty v odpověď, mech slizký na stupních – v něm krev pobitých junů, rdoušených děv. Minervy kněžko, na dnu měj dost, chrám patří v noci stínům jak hvozd, ty’s dítě světla, písně a strun, nejeden pro tebe zapláče jun! [91] Darmo zněl vlídný, výstražný hlas, nestopen v mraku luny mdlý jas, chodbami vůně mdlá myrt vlá, stíny a plísní kněžka v chrám šla. Viděla?... Sotva se Hélios vznes, pověst jde krajem, hrůza a děs, lid, který vnik’ v šer svatyně v chvat, zřel proti sobě dvě sochy stát... 92