XXXVI. ROMANCE O BRADATÉM KRÁLI VÁCLAVU A O SLIČNÉ LAZEBNICI ZUZANĚ.

Jaroslav Vrchlický

XXXVI.
ROMANCE O BRADATÉM KRÁLI VÁCLAVU A O SLIČNÉ LAZEBNICI ZUZANĚ.
[309] Romance o bradatém králi Václavu a sličné lazebnici Zuzaně.
Aj, počestní vy rychtáři, konšelé pražských měst! Jste bedliví mi ohaři, nuž rcete, král kde jest? Do Špinky krále vsaditi přec nejde jenom tak, král přec je král, v svůj vous se smál, vám pěkně vytřel zrak. On rytíř bez bázně si zašel do lázně a co se stalo pak? Ó nebyla to princezna, nižádná z vašich dcer, však sladká byla, líbezná! Zněl Prahou svatvečer, zněl s věží sta, co král se myl, na Zuzanku si kýv’; král přec je král, v svůj vous se smál a věru stal se div. „Umíš ty veslovat?“ – ,Umím jen milovat!‘ „Že neznal jsem tě dřív!“ [311] Aj, počestní vy konšelé! Na druhém břehu stráž! Do vln se hrouží vesele junácká silná páž. ,Co vezeš?‘ žoldák zahouká. „To, prosím, obilí!“ ,To není klam, jsou mlýny tam!‘ se k druhům nachýlí. ,Jen pusť loď dál, koupá se král, nás nic tu nezmýlí!‘ Co pytle pěkně skládali, král uzřel prázdnou loď, na Zuzanku kýv povzdálí a šeptl: „Rychle pojď! Na druhou stranu převez mne, jsi pražské dítě přec!“ Tak pravil král, v svůj vous se smál... „Mně úzká Špinky klec! Umíš přec veslovat?“ – ,Umím jen milovat.‘ – Štíp’ v tvář ji, pleskl v plec. Hoch přívozník ve lodi stál, usmál se, kynul jim, nah ke dnu lodě lehl král, Zuzanka lehla s ním. A pluli pěkně Vltavou dlaň v dlani, v zraku zrak, král přec je král, líbal, se smál: „Však já vám vytru zrak!“ 312 Přívozník, co jen moh’, vrh’ na ně pytlů stoh – létli jak nebem mrak. Aj, počestní vy konšelé, na druhém břehu stráž! Do vln se hrouží vesele junácká, silná páž. ,Co vezeš?‘ žoldák zahouká, ,chci zříti, co je to?!‘ „Ach na mou čest, to mouka jest, je, prosím, semleto!“ ,Jen loď pusť dál, koupá se král, jsme dobré řešeto!‘ – Co chytli jste, co pustili, vy moudří konšelé! On nahý, ona v košili, dál šlo to vesele... Přes Chuchel šli na Nový hrad, tma byla, nebi dík! Král přec je král, v svůj vous se smál, kdes v keři pták jen tik’... Již buší na bránu, ta v dvornou ochranu se otevřela v mžik. Stem světel Nový hrad tu vzplál jak velká pochodeň, se Zuzankou tam kvasil král, ó, polibků těch žeň! 313 Do Špinky krále vsaditi přec nejde jenom tak, král přec je král, v svůj vous se smál, konšelům vytřel zrak. Ó pražská luzo! Ó moje Zuzo! Čert vem, co bude pak! 314
Básně v knize Bozi a lidé:
  1. I. LAMECH.
  2. II. SETKÁNÍ.
  3. III. NOE A SATAN.
  4. IV. KDO VINEN?
  5. V. ZKUŠENOSTI VICVAMITRY.
  6. VI. IOLAS.
  7. VII. SMRT CHIRONOVA.
  8. VIII. CIRCE.
  9. IX. STRACH.
  10. X. EROS A MOIRA.
  11. XI. IODAMIE.
  12. XII. ARISTAEOS.
  13. XIII. EPIMETHEUS.
  14. XIV. ACHILLES NA SKÝRU.
  15. XV. PYGMALION.
  16. XVI. KREUSA.
  17. XVII. ERYPHILA.
  18. XVIII. POMSTA AMFIONOVA.
  19. XIX. XANTIPPA.
  20. XX. PŘEDCHŮDCE.
  21. XXI. CLAUDIA PROCULA.
  22. XXII. ŠIMON CYRENSKÝ.
  23. XXIII. VOLBA.
  24. XXIV. SEN SVATÉHO PAVLA.
  25. XXV. JULIUS MANSVETUS.
  26. XXVI. NÁPIS RAJSKÉ BRÁNY.
  27. XXVII. ZDA SPÍ BŮH?
  28. XXVIII. ČTYŘICÍTKA HARUNA AL RAŠIDA.
  29. XXIX. ALBORAK.
  30. XXX. AMFORTAS.
  31. XXXI. FRÀ DOLCINO.
  32. XXXII. HOST.
  33. XXXIII. PRSTEN.
  34. XXXIV. TAJEMSTVÍ VELKÉHO PÁTKU.
  35. XXXV. SLINA.
  36. XXXVI. ROMANCE O BRADATÉM KRÁLI VÁCLAVU A O SLIČNÉ LAZEBNICI ZUZANĚ.
  37. XXXVII. ŽIŽKA PŘED PRAHOU.
  38. XXXVIII. VERITAS OMNIA VINCIT.
  39. XXXIX. BURCHIELLO.
  40. XL. VYSLANEC.
  41. XLI. ZASTÁVKA V LESE.
  42. XLII. EVANGELISTÉ QUEMADERA.
  43. XLIII. ANNA STRÉSOROVÁ.
  44. XLIV. SHAKESPEARE NA VSI.
  45. XLV. MIKLUHO MACLAY.
  46. Deska votivní.