PÍSEŇ.

Bohuslav Knoesl

PÍSEŇ.
Okamžik chápání! Jak krátký je, malý, máš-li pohltit všechny ty bující zjevy, z nichž úžas se do tebe jako povodeň valí, ó všechna ta světla, mlčení velká a zpěvy, v jichž centru se srdce mé zmámeno točí a komu by mělo vzdáti se, neví. Ze všad se dívá tisíce kouzelných očí, a v duši to klesá a stoupá a zpívá, že hruď tvá z mramoru ach div se nerozskočí. O nicotě všeho v ten chaos hlas splývá, jak věčnosti signál pomalu hyne, a člověk poslouchá, v dálku se dívá a cítí, jak bez vesel po moři bez konců plyne. 46