NA CITÁT Z GOETHA.

Bohuslav Knoesl

NA CITÁT Z GOETHA.
Ty chvíle záletná, jíž člověk omámen se mezi zvířetem a bohem potácí, kdy bouři myšlének pod čelem cítí vtřívřít jak příbor mořských vln, jež k nebi útočí, a oheň v srdci svém, jenž stačí pro vesmír, ó, chvíle, neprchej, ty jsi tak krásná! Ty, která letmo jen mě raníc polibkem mou smělost probouzíš, bych skokem jediným v týl oři vrhl se, jenž pádí z neznáma, mé štěstí, sláva má, můj úděl vteřiny na polích věčnosti, kol jednou jedinkrát – ó, jeho vlající se hřívy zachytit, vše strhnout v náruč svou, číš vypít poznání! Teď kdyby světice zde stála přede mnou, k níž čistých tisíce se modlí oddaně, já rázem bych ji sved, své ruky pokynem vzdor davů zkrotil bych a v myšlének svých jho je kouzlem upoutal, je před své modly vlek’, své modly rozbil pak a sám se posadil na jejich moci trůn tvou silou mohutný. Ó, chvíle, neprchej, ty jsi tak krásná! 17 Však pouze člověk jsem a chvíle vládne mi; své snuji mátohy a ona prchá již, ba ona jest již pryč, a jenom v daleku ji zřím se ztráceti jak ptáka v oblacích, a jenom touha má se za ní pozvedne a zvolá nesměle a zvolá truchlivě: „Ó, chvíle, neprchej, ty jsi tak krásná!“ 18