MELANCHOLIE.

Bohuslav Knoesl

MELANCHOLIE.
V parku starém zpuchřelá Venuše stojí rozšlehaná větrem a deštěm, než-li socha více juž kámen. Věru sotva kdo by dnes poznal, ten že kámen byl genia ohněm ožehnut kdysi! V prostor široký, v neznámo kamsi křehounký krásy jev prchnul, zpustlo jedno ze sídel jejích. Ona si květe v místech teď jiných dívčí mladostí, souhvězdí leskem, zde pozůstalý však mluví jen smutek. 53