PIEROT EXTEMPORUJE.

Bohuslav Knoesl

PIEROT EXTEMPORUJE.
Na poli sehnut zápasem tuhým se vzdornou půdou o kousek žití čelo své utírá člověk; lodí svou čelí na zrádném moři spiknutí živlů se smutkem v srdci hrdým však čelem; s myšlének skalou na svojich bedrech po svahu horstva pomalu stoupá závistí uštvaný génij – a já tu sedím v papiros dýmu s mučivou touhou po hrdé kráse bezcitné ženy. Jiní se bijí, padají v bitvách, pro marnost krásy já zmírám zvolna bez meče v ruce. Vysoko nad vším lhostejnost bohů, hluboko pod vším záhada smrti tajemné stíny své šíří – – – – 32 Jestli však, moji pánové, dámy, bavit se chcete, stojím Vám k službám vším vtipem svojím; krví svou Vaše svlažit chci rety, suché již žízní po nových dojmech, chci se Vám věnovat celý, byste se pásli na mukách herce, s úsměvem zřeli, kterak jej bolest po kusech trhá, stojím Vám k službám, pánové, dámy, příznivci, ctitelé moji, a kdybych mohl zradit Vás v něčem, jed kdybych mohl vlíbat Vám na rty – já bych Vás líbal! 33