JEDNOTVÁRNÁ MELODIE.

Bohuslav Knoesl

JEDNOTVÁRNÁ MELODIE.
V rákosí šumném zpívala láska důvěry plna naivní svůj zpěv, důvěry plna v naivní svůj zpěv trilkovala si křehounká kráska. Vysoko nebem letěly mraky měnivou třásní podobny snům, měnivou třásní podobny snům lákaly k sobě lásky mé zraky. Oblaků dechem přelétla léta, změnila lidi, změnila kraj, změnila srdce, zahnala báj z rákosin šumných na konec světa. Na konci světa plakala láska pro bílý leknín nadějných snů, pro bílý leknín nadějných snů zalkala tiše křehounká kráska. 48 Šediny první do vlasu vtkává běžících mraků nemluvný spěch, hasnoucích citů nemluvný vzdech možnosti marné teď oplakává. Ó, moje lásko, lekníne bílý, nad rmutnou vodou plove tvůj květ, ve rmutné vodě tone tvůj květ, do kalné tůně zvolna se chýlí – – 49