OSTATNÍM.

Bohuslav Knoesl

OSTATNÍM.
Znáš velký pocit ten, jenž vášnivě tě schvátí, ty, který sobě sám jsi tajemným tak světem, když k tobě jiný svět se náhle řítí letem a jeho vzdálenost se mezi vámi krátí? Když náhle k duše tvé snícímu ještě kraji se jiná přihlásí a jata gravitací jak k slunci planeta se s hrůzou lásky vrací, v níž život budoucích, strom v semenu se tají? Tříšť sluncí úchvatnou růžový příboj žene v objetí milenky toužením rozechvěné na úkor odkvetlých sta nových vzbudit tvarů, a těžká hmota tvá se v zlatou mění páru, přes hlubin temnoty si žhavý oblouk klene a mramor studený roztaví v lásky žáru! 52