Jsem Čech.

Jsem Čech.
Hor sivou skráň když Vesna hladí a sametovysametový čechrá mech, když struny lidských srdcí ladí a z hnízda touží ptáci mladí a ze rtů poupat vonný dech; když hruď si kytí smavá niva a housenka se mění v květ a v keřů srdcích jaro zpívá, tu duši mé tak volně bývá, jak v nebe měl bych vyletět. Ať v kraj jdu bohatý, ať chudý, vždy letí se mnou písní roj, a kam se dám, jsem vesel všudy, vždyť na srdci mám zvučné dudy a na klobouku kyprou chvoj. 16 Tou zdobou vítězně si vedu, ta všemu světu známkou buď; že v ohni zloby, v pýchy ledu přec cíle dojdu ku posledu s tím, co mi život vštípil v hruď; že přes závistných lidí četu a hrdopýšků zpupný chlad, při lepší doby vážném sletu čas nesžehne mé duše květů a nespálí snů zlatý sad. Vždyť Bůh to chtěl, jenž světy víže, an ptáka do srdce mi vdech', jím šťasten jsem!... Pryč žalu tíže, jsem víc než každé světa kníže a více nežli král: jsem Čech! 17