Starému poháru.

Starému poháru.
V krčmu jsem zabočil, hned u mne krčmář byl: „Co si pán přeje?“ – „Žízeň mám jako trám, med-li máš?“ – „Věru mám!“ „Dobrý?“ – „Jen hřeje!“ – Věru's mi postavil, abych se zotavil, úslužný synu, džbán pěkný nádobný a k tomu ozdobný pohárek z cínu. Můj milý pohárku, lidského dohárku útěcho jistá, vím, že mi svěžest dáš – však co to za znak máš? Tisíc a tři sta! 59 Pěknou to řadu let takový žije tret bez srdce hnutí! Poháre jediný, tajné tvé šediny k úctě mě nutí! Snad z tebe Žižka pil, ryšavou saň když zbil, aby se schladil? Ten-li tě ke rtům vznes', v ráz bych tě ještě dnes do zlata vsadil! Jestli však z tebe pil, vlasti kdo pohubil: vrah dravčích spárů: vrh' bych tě v okamih – krůpěje nepil bych – do ohně žáru! Leč kdybych věděl, v čas tebou že zjaří nás Bůh s nebes výše, v ráz za tě bratrům v děk hlavu dám na špalek! Mluv, stará číše! – 60