Občerstvení.

Adolf Heyduk

Občerstvení.
Rcete, lidé, kdeže stanu u věnci těch skal, palčivou než žízní vzplanu vísky opodál? Ej, tam krčma v lesa šeře, maličká jak klec, ale kdo se mimo béře, zastaví se přec. Lepší krčmy není v kraji nad „Zelený džbán“; med, který tam nalévají, je všech medů pán! Nuže, vítej, chvojný víšku, sláb a chor jsem již; dudy s plece, groše z míšku, počkej, mede, zvíš! 22 Rád si věru dudák hoví, kde je taký lík... Sem! Dejte mi dvoupintový český korbelík; rychle, sice žízní klesnu, běda, ztrácím dech, a zde vedle jako ve snu kvílí i můj měch. Dopito je! Ach, jak hřeje čarovný ten zdroj; v srdci mi zas křídly věje zlatých ptáků roj; zpívá, lítá, jen se kmitá – jaký jarní spěch! stolístkami náhle zkvítá ňader hojný vzdech. Písně jsou to; kéž jen jedna lidu vzpruhou jest a přijde-li chvíle bědná, zbraň mu tiskne v pěst; kéž mu nedá zapomněti na křivd různou strast: kéž dá vlasti šťastné děti dětem šťastnou vlast! 23