Slov nehledám.

Adolf Heyduk

Slov nehledám.
Slov nehledám, když duší hněvem jatou své písně tkám pro světa skvost: vlast drahou mi a svatou, již sluncem v srdci mám! Slov nehledám, když city v písně spřádám, svou zvučnou zbraň, v níž mužně s otevřeným hledím padám na záští lítou saň! Slov nehledám, když lest a klam tak mnohý můj stíhá zpěv; já nezapírám lid svůj přeubohý a husitskou svou krev! Slov nehledám, leč myšlenkami všemi rád splácím dluh... Ó jak tě miluji, má rodná zemi, to ví jen Bůh! 71