Dudákův sen.

Adolf Heyduk

Dudákův sen.
Nad kvetoucím za vsí hlohem plno ptačích zvuků; zdřiml jsem tam: „Světe, s Bohem!...“ Sen mi podal ruku. Prováděl mne v různém kraji; zřel jsem vlastní tváří, jak si vážní lidé hrají, jak se rvou a sváří. Prapodivné zhléd' jsem věci v dědinách i městech: mladé muže shrblých plecí, s parasoly v pěstech. Ti jak ptáci lítat chtěli, oni kulhat v chůzi, a co jedni bílým měli, černým měli druzí. 75 Místo činů rostly pletky; velicí i malí pro ty nejbídnější cetky do krve se rvali. Zřel jsem pány smavých tváří, ale hluchých uší, mnoho citu v kalamáři, ale málo v duši. Žáky s nizoučkými čely, nač jim vyšších třeba? vždyť měsíčkem rohlík měli, sluncem pecen chleba. Divné kraje! Já se věru plnýma smál rtoma... Procitnul jsem v raním šeru... Kde to jsem?... Či doma? 76
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 1 (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 10):
  1. Průvodní list.
  2. Mé písně.
  3. Jsem Čech.
  4. Pozdrav Pošumaví.
  5. Dudákův znak.
  6. Občerstvení.
  7. Pošumavský kraj.
  8. Co bych dělal.
  9. Můj kozlík trká.
  10. Ve Zvíkovské kapli.
  11. Pryč s pláčem.
  12. Nepovolný.
  13. Jsem jako pták.
  14. Skočická.
  15. Mám zlost.
  16. Žně.
  17. Heřmaňská.
  18. Co chci.
  19. U Albrechtic.
  20. O Malínském křenu.
  21. V podlesí.
  22. Starému poháru.
  23. Bez modlitby.
  24. Pootavské vísky.
  25. Tvrdé palice.
  26. Podhorákům.
  27. Slov nehledám.
  28. O starých a nových zbraních.
  29. Dudákův sen.
  30. O našem lidu.
  31. Rybník.
  32. U Chelčic.
  33. Před Husincem.
  34. U Husova domku.
  35. Boubín.
  36. Nač čekat?
  37. O tichošlapech.
  38. U Bohumilic.
  39. Mraky.
  40. Perly.
  41. Když táhly divoké husy.
  42. Nechci pod drn.
  43. Až přestanu dudat.
  44. Prosba.