Perly.

Perly.
Pod Práchní v hojných oklikách proud Otavy se točí; tlum smutných zvěstí hlavou táh', když ondy chodě po horách v zdroj ponořil jsem oči. Tu v písku škeblí zelených jest bystrá řeka plna, a každá škeble plna rýh; a na zlatitých ňadrech svých je snědá hejčká vlna. A v rýhovaných škeblích těch a v skořápce té prosté, – jak v citnou píseň roste vzdech, když ruce skřížím na prsech, – skvost drahých perel roste. 100 Jest tajemný jich vznik i zjev; ač ten i onen bádá, přec tuší jen, jak v nitru zev ta nyvá touha žen i děv se vyvíjí a skládá. Leč já, potulný starý druh, jenž mnohou vísku prostou a mnohý prošel hvozd a luh, já znám těch perel tajný vzruch a vyjevím, jak rostou. To slzy horských bratrů jsou, že cizota je kruší, jež tajně těká Šumavou; tlum krkavců má nad hlavou a vlčí zlobu v duši. Co na dravce však stesk, co žel, nech perlou ať se stává? líp vzdor, jenž v žáru duše dlel, až proměnil se na ocel, jímž vítěz v boji mává. 101