Pozdrav Pošumaví.

Adolf Heyduk

Pozdrav Pošumaví.
Buď zdrávo, Pošumaví, z té duše zdrávo buď! Tvůj zjev mi nejde z hlavy a plna jest ho hruď; ztad, kde se Prácheň zvedá, až po Boubínský chlum, vše moje duše zhledá a k vroucím tiskne rtům. Od Ryznburských lesů až po Krumlovský hrad vstříc v nadšení ti nesu svých ňader květný sad; duch pomoci ti touží, kéž v zdar ti jeho vzlet, vždyť cizota tě souží, a týrá drahně let! 18 Ó vzbuď se, kraji zlatý, a k mateři se hlas, by daly nám tvé chaty práv bojovníky zas, by nebes síla plodná tě v zlatou vila zář, a slznou sláva rodná zas vyjasnila tvář. Nuž k dílu kleslé paže, tuž činem se, kdo chor; stesk duším křídla váže, tož místo stesku – vzdor! Výš nakloněné hlavy, v před nakloněnou hruď; bud zdrávo, Pošumaví, z té duše zdrávo buď! 19