Mé písně.

Mé písně.
Mé písně rozkvetlý jsou vřes ze slunných českých lad, já tkám je pro chýšku a ves, ne pro město a hrad, a ty-li poslechnou mě jen, mám dost a dost; jsem spokojen! Či žehrat měl bych snad? Já u paláců, třeba chud, nežebřu o milost; co tamo s písní prostých dud? Já na chýších mám dost; těm věrně zpívám v každý čas, až žalost v nich se změní v kvas, a vždy jsem bídy prost. 14 Když slunce svítí, zlato hned, když měsíc, stříbro mám, já všude vesele si ved', ať s přáteli ať sám; krb teplý hledám v dobách zlých, a v krásném čase na polích i v lesích lože mám. Tu dum a myšlenek mých směs a jásot, stesk i vzdech jak pták se vznáší do nebes, kde tatíček nás všech; i sním a sním až na podiv roj písní slétá z luk a niv v mé srdce a v můj měch. A vesel dudám na ručest chat veských věrný host: „Ó jaký rajský úděl jest ten drahý český skvost!“ Mně vlhne zrak a chví se hruď – ó země, matko, zdráva buď a šťastna na věčnost! – 15