Prosba.

Prosba.
Pane Bože! Naděje má věčná, Lásko, Sílo, Pravdo nekonečná, pomiluj mě; ukrať mého ždání, pusť mě v nebes ráje na dudání. Rád bych zahral ve dvoraně Tvojí; jsouť tam lidé, jako všude, dvojí: jedni hodní tuze, ale snílci, druzí domýšliví provinilci. Prvním, věrným synům země naší, zadudal bych: „Pomozte nám, braši!“ druzí však, již zhubiti nás chtěli, bouří zvuků mých by zkoprněli. Vždyť, ač lid můj trýznili a rvali, přece Ti je v nebe vpašovali, v němž nechť pyšně sem i tam ji plouží, blankytové řízy nezaslouží. 108 Proto vydudám jim, jak se sluší, někam jinam pokryteckou duši; nehodni jsou slonit se v Tvé záři, třeba tištěni jsou v kalendáři. A já s nimi v nebes rajském sadě nechci také býti pohromadě, radš Svou láskou vlož mě přetajemně jako granát v srdce rodné země. 109 OBSAH DÍLU I.
I. PÍSNĚ.
Průvodem. Průvodní list11 Mé písně14 Jsem Čech16 Pozdrav Pošumaví18 Dudákův znak20 Občerstvení22 Pošumavský kraj24 Co bych dělal27 Můj kozlík trká29 Ve Zvíkovské kapli33 Pryč s pláčem36 Nepovolný38 Jsem jako pták41 Skočická43 Mám zlost46 Žně48 Heřmaňská50 Co chci53 U Albrechtic54 O Malínském křenu55 V podlesí57 Starému poháru59 Bez modlitby61 Pootavské vísky63 Tvrdé palice66 Podhorákům68 Slov nehledám71 [111] O starých a nových zbraních72 Dudákův sen75 O našem lidu77 Rybník79 U Chelčic81 Před Husincem85 U Husova domku87 Boubín89 Nač čekat?91 O tichošlapech94 U Bohumilic97 Mraky98 Perly100 Když táhly divoké husy102 Nechci pod drn105 Až přestanu dudat107 Prosba108
E: až; 2002 [112]