Nepovolný.

Nepovolný.
Řekli mi kdys páni: „Starost máme, nosíš krajem bludy; dvůr ti dáme, znak ti uděláme, zahoď dudy! Ne-li, dobře, pomůžem si věru: půjdeme tě udat, přestaneš ty v krčmách za večerů chase dudat!“ „Udejte jen, opatrní otci, čiňte podle zdání, nepřestanu chodit ve dne, v noci po dudání. Učiňte jen, tajní udavači, chutě, bez ostychu, což jsou popěvky ty moje ptačí zdrojem hříchů?“ 38 „Výmluva tvá napořád je stejná, půjdeš do šatlavy, při chlebě a vodě písní hejna prchnou z hlavy!“ „Neprchnou, ty hlouběj váznou, pane, věznit nedáme se; zpěvem puká okno mřižované – zniknu v lese!“ „Tak? no počkej, srazíme ti rohy: novou kládu máme, do té bedlivě tvé bludné nohy zakováme.“ „Vaše nová kláda pukne sama, zazpívám-li v trudu, ukážu vám paty zas i záda, volným budu!“ „A my v ústa vložíme ti ,hrušku’, zaniknou tvé písně, se stropu až dary padnou k lůžku vlhké plísně!“ „Nezanikne přec zdroj písní zlatý – stále budu pěti – hojnost mi jich z každé veské chaty v ústret sletí.“ 39 „Tož zavřeme dudy!...“ „Též se zhatí, nic vám nezpomůže: žalářného dcera mi je vrátí za květ růže. Za květ těchy, který srdce hojí, za kytičku zpěvů; budu dudat – šelma, kdo se bojí – na vzdor hněvu!“ „Pak rozbijem dudy! Zkrotneš asi, smělý odmlouvači, nebudou v nich ani lidské hlasy ani ptačí!...“ „Budou! tím jen uškodíte sobě; jeť v nich na sta duchů, celý věk vám budou – ba i v hrobě – kvílet v uchu!...“ Zalekli se páni takou zvěstí... Šel jsem; oni z dáli smáli se, leč zlostí v kapsách pěsti zatínali. – 40