Až přestanu dudat.

Adolf Heyduk

Až přestanu dudat.
Čas bez vláhy; tak mnohý zvad', mé srdce divný objal chlad a hlavu divné trudy – a přec se tomu nepoddám, vždyť ještě kytku písní mám a dudy! A kdyby Bůh, jenž řídí lid, že budu věčně tady žít, leč bez písně, mi řekl: víc věru bych než každý z vás, již brali byste rádi as, se lekl! Žít bez písně? Ne, nejsem bloud, bylť míň bych, bez jiskry než troud a bez květů břeh řeky; až zpívat přestanu a hrát, pak bez lítosti půjdu spat na věky! 107
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 1 (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 10):
  1. Průvodní list.
  2. Mé písně.
  3. Jsem Čech.
  4. Pozdrav Pošumaví.
  5. Dudákův znak.
  6. Občerstvení.
  7. Pošumavský kraj.
  8. Co bych dělal.
  9. Můj kozlík trká.
  10. Ve Zvíkovské kapli.
  11. Pryč s pláčem.
  12. Nepovolný.
  13. Jsem jako pták.
  14. Skočická.
  15. Mám zlost.
  16. Žně.
  17. Heřmaňská.
  18. Co chci.
  19. U Albrechtic.
  20. O Malínském křenu.
  21. V podlesí.
  22. Starému poháru.
  23. Bez modlitby.
  24. Pootavské vísky.
  25. Tvrdé palice.
  26. Podhorákům.
  27. Slov nehledám.
  28. O starých a nových zbraních.
  29. Dudákův sen.
  30. O našem lidu.
  31. Rybník.
  32. U Chelčic.
  33. Před Husincem.
  34. U Husova domku.
  35. Boubín.
  36. Nač čekat?
  37. O tichošlapech.
  38. U Bohumilic.
  39. Mraky.
  40. Perly.
  41. Když táhly divoké husy.
  42. Nechci pod drn.
  43. Až přestanu dudat.
  44. Prosba.