Dudákův znak.

Dudákův znak.
Jsem větví českých bohatýrů, již ondy ovládali svět, jimž hladký pluh byl trůnem v míru a žezlem otka, řádem květ; jichž stolem lučné byly drny a baldachýnem svěží štěp a rodným znakem, bez poskvrny, zbraň otcův: okovaný cep. Mým dvořanstvem jsou zpěvní ptáci, mým krasosadem šumný bor a světlem při veškeré práci skvost slunce a mé ženy zor; mým hradem krov je rodné chaty, mým hodem vlastních rukou chléb, však nade všecko je mi svatý,svatý znak otcův: okovaný cep! 20 Štít ovšem jednoduchý trochu; jeť bez helmu a různých per a bez peřestých fafrnochů a bez řádův a bez titěr; a nemá pospod hříčky slovné – nač taký ledabylý klep – mým heslem je: „Všem právo rovné,“ mým znakem: okovaný cep. A znak ten zachovám svým dětem – snad také písní pěkný tlum – a dudati-li půjdou světem, vždy hostinný si najdou dům; vímť, dost že nástrah bude místy, leč pro ty dudák hluch a slep, až za hrob zachovám si čistý znak otcův: okovaný cep! Mé děti nepomísí krve s tou dobrodružnou cháskou Čech, jež věšela mi bratry prve po cestách, vsech i po městech; ty shnilé přiběhlické rmuty jim nerozohní srdce v tep, čist bude můj, jak v zlatě kutý, znak otcův: okovaný cep! 21