POSLEDNÍ POLIBEK.

Jaromír Borecký

POSLEDNÍ POLIBEK.
Ó, panno, otevři, tvůj kahan dohořívá, než přepadne tě tma, tma bez rosy a rána. Přec nechceš sama být, bez lásky, nezlíbána, až úzkost smrtelná z tmy číhat bude lstivá? Neb věz, že nejvíce ta bolí v srdci rána, jež marnou obětí a neceněnou zbývá – vstaň, jdi a otevři, skráň ověnčenu, snivá, uvítej ženicha a vzdej se nezlekána! Šel pro tě z daleka, přes moře, hory, řeky, a neznal únavy a neznal dne ni noci, jen v srdci obraz tvůj, jejž vyzářený, měkký tvých nocí bezesných mu vykouzlily vzdechy. Jde, jak jsi volala. Dej polibků, co v moci! Tvůj rubáš ještě v jitř se bude chvít jich echy. 18