SHAKESPEARE LOUTKÁM.

SHAKESPEARE LOUTKÁM.
I.
Sem! bez ostychu chytněte můj šos! U mého stolu každý něco najde, jsem dobrý pytlák, tomu chuť však zajde, kdo pedantsky v mou kuchyň strká nos. Změť vašich cetek v strnulosti pós mi připomíná mikrokosmos lidský, v nějž ponořiv se, vylovil jsem vždycky kus božství, a ký v světě jeho los. Mé zlaté loutky! vidím rád váš rej, své sny ven zaklel Velký Čaroděj, sny o kráse, jež boly mění v plesy. Je prostřeno. Nuž, dobře vyberte si, mám veselý i smutný pro vás děj, pláč, hudbu, smích. Jen pozor na partesy! 55 II.
Neb věru nejhůř, ve volbě kdo chybí. Chtěl Macbethem být a je chabý Hamlet, sáh po koruně a jak pleva zamlet je v prach, a zbývá mlčení jen rybí. Ten žárlivostí zžeh si květy lásky, přec do Othella scházelo mu síly, a na konec mu sotva pestré zbyly jen pro Malvolia punčochy a přasky. Tak zřel jsem věky mnoho epigonů se o mne zlomit v pošetilém shonu za létavicí slávy, která hasne. Jak loutky vy, dřív setřást je vše časné, třesk planých fanfár zakázati rohům. Pak teprv možno přiblížit se bohům. 56