VLOHA A ŽIVOT.

Jaromír Borecký

VLOHA A ŽIVOT.
Sonet elegický.
O šerých zákoutích hájů, kde lekníny na vodách, sníti v mládí růžových dnech šeptal mi Musy mé hlas. Satyr škádlil tam nymfy, Pan ladil flétnu svou v sítí, milenců horoucí paž dívkám snímala pas. Evoë maenady řvaly, jimž nahý prs purpurem svítí, víno se perlilo, smích, výskot a polibků jas; slast! ó, zpívat jen krásu a mládí a ženy a kvítí, květem věnčená číš nežli dokypí v ráz. Rozbili amfory moje a víno mi vylili na zem, háravý barvami zpěv udusil popel a troud, réva má zakrsla v květu, ožrána hladovým kazem. Do vedra všednosti hnal života krutý mne soud, brázděním úhoru v znoji se plahočit za těžkým splazem, bleskům leb nastavovat, trpěti, ani se hnout. 79