VIII. SESTRY.

Jaromír Borecký

VIII.
SESTRY.

Jsou sestry dvě. Ty řek bys, z „Oněgina“ Taťána, Olga. Hru však promíchaly: Taťána rusá – ruch a úsměv stálý, co tmavovlasou jakés hoře spíná. Snad mládí teskného jen mlhovina, snad první zklamání, jež v srdci pálí. Toť Olga po souboji. Zrak se kalí číms osudným, co v mozek klem se vtíná. Jsou obě snivé, a přec každá jiná. Taťány snění – radost, jež se halí jak v tanec jarní do růžové šály. Sem bolest ještě nezapadla stinná. Jsou sladká, jež jen slunce líbá, vína; moh zatrpklým bys proto míň vzdát chvály? 26