III. DĚCKU V PŘÍZEMÍ.

Jaromír Borecký

III.
DĚCKU V PŘÍZEMÍ.

V okénku, v běli záclonek vždy nad šitím se skláněla, jak na křídlech by anděla růžový ulpěl červánek. Tak křehounký byl její vděk, vlas zlatý padal do čela, pleť – broskev jemně zardělá, jež usmívá se z úponek. Stesk tichý občas ruce smek jí v klín, a v prázdno hleděla, jen na chvilku, jen kapánek. Hned přistihši se, rozchvělá zas práci rychle dodělá. Leč líce rys číms divně změk... 21