POLÁKŮM.

Jaromír Borecký

POLÁKŮM.
Vy, již jste mřeli na sibiřském sněhu, v okovech žalářů a ve tmě dolů, již nebyli jste ušetřeni bolu všech největšího, v dějin krutém běhu zřít pod kolesy, v slzí hořkém žehu, Vlast roztrhánu, od rodinných stolů své syny štvány ode pólu k pólu a pro otčenáš mrskánu děv něhu, k Vám volám: Buďte pamětlivi v štěstí, co trpěli jste pro své vlastní činy, a nahromaďte v témě nové viny! Proč chcete rvát, co naše, chtivou pěstí? Ran ve Slovanstvu nehnisá dost k muce? Již křičím v chvíli poslední: Pryč ruce! 49