V BABIČČINĚ ÚDOLÍ.

Jaromír Borecký

V BABIČČINĚ ÚDOLÍ.
Památce Boženy Němcové.
Zde u splavu, kde Viktorka Tvá pěla svou kolébavku ztraceného žití, v tom šumu vod a větru, jenž se řítí, mně díla Tvého krása kvílí celá. Zde začalo to idyllou, jež skvělá v úsměvech mládí, v bájích vrb a sítí, pod lesní strání, prostřed luk a kvítí jak pestrotkaný koberec se střela. Pak přišlo Žití. Dávalo i bralo. Co dalo slávy, každé bídy málo i útrap, krve zdálo se mu za to. Jak slunce prozáří houšť v tmavém hvozdě, jas vzpomínek sžeh v zlato trud i bláto. Teď národ rád by splatil dluh. Je pozdě. 66