JIHOČESKÁ KRAJINA.

Jaromír Borecký

JIHOČESKÁ KRAJINA.
Tak smutně se zdvíhají skály, chmur mračných jenom se tknout, zpod černá řeka se valí a rozbouřen pění se proud. Jek tlumí, břeh líže, vír kalí; vor vidět bez hlesu plout – tam v dáli dvě postavy stály, jak boží by čekaly soud. Leč olovo nehne se s místa, blesk nepoltí oponu v trysk, proud hněvný dál po skále chlístá. Dál rákosím temný zní plysk, a nevím: tak smutna ta místa, či já jen své srdce jim vtisk... 37