VZKŘÍŠENÍ.

Jaromír Borecký

VZKŘÍŠENÍ.
Co v plachém snu se dědovi jen zdálo, oč chvěl se otec v skepse rozbolnění, vnuk v slunečný květ skutečnosti mění, již nejsmělejší touha není málo. Co zdeptáno, zas k staré slávě vstalo, v ssuť padá útisk věků. V rozjitření, hoj! víno svobody se v žilách pění, čas není lkáti, co to krve stálo. Té s bojišť i té ze zlomených srdcí. Pryč, žaly! Radost pochodeň svou vrci jen smí dnes v jásot ukázněných davů. Mír Bílé Hoře! Křivda odemstěna, kde Marny, Piavy zkrvácená pěna, kde Sibiř pláň a Balkán v sníh pne hlavu. V stín splývá Hvězda, Slunce v novou slávu! V první den samostatnosti československé.
47