ŘÍJEN 1918.

Jaromír Borecký

ŘÍJEN 1918.
Vůz Osudu se v krvi lidské ztápí, svět ze čtyř úhlů hoří v záští zryvu; kde láska snila, vzteky dupou nivu, o překot ději těhotný Čas kvapí. Vstaň, český lve, a setřes pouta s tlapy, již nebude ti otrok splítat hřívu, pán velkodušně odměřovat skývu, ni za kus žvance ubrušovat drápy. Mříž kleci rzivá bortí se a láme, co sta let deptáno, zas tyčí témě; pryč otroctví, pryč křivdo, lži a klame! Klas pod ranami nové vydal sémě – ty lve, což nezříš, že kol tebe k boji lvů tisíce se chtivých činu pojí? 46