ANTONÍN DVOŘÁK.

Jaromír Borecký

ANTONÍN DVOŘÁK.
Strh krásu v klín jak Zeus Iu snivou a na ňadrech jí vyzpíval Svou něhu, co nejsladšího tálo v srdce žehu, v ston flét, v jas houslí, v alta šeř slil nyvou. A Heraklem vztřás děsných vášní hřivou, je pokořil a mořem beze břehů v Svých symfonií gigantickém šlehu hřměl k branám nebe. Co s tou zemskou skyvou? My oheň chcem, jenž sežeh by nám srdce a očištěné vrátil lásce ryzí; co zemského, vše jsou jen prázdné hvrdce. Tvých smělých rythmů proto ve přívalu, v Tvých zpěvech, kontura jichž v azur mizí, jdem za Tebou Tvou poutí k ideálu! V Nelahozevsi, ke dni 8. září 1901.
67