SOCHAŘ A BÁSNÍK.

Jaromír Borecký

SOCHAŘ A BÁSNÍK.
Zřít na svůj sen, jenž s odhozeným dlátem dnes konečně vstříc z mramoru mu vzplanul, mdlý, rozechvěn před výtvorem svým stanul, sta pochyb v srdci zimničným štván chvatem. V to tělo ženy, v nadšení jak vzňatém jíž na rtech ples by Euhiův tanul, co kouzla horoucí své duše svanul, jak v květech růží na Zuleichu Hátem. V ráz boří vše, zas uštknut hlodem hada. Vzkřik třese dílnou: „Mrtvá, žel, vše hmota, stín chorý v posměch k jasu vidin věsím!“ Tak myšlenek svých těla též se děsím, a co má duše v síti nud se motá, prach neplodný jí v tvůrčí křídla padá. 74