Valčík.

Jaroslav Kvapil

Valčík.
To byla stará, stará pohádka, v ní byla jsi mým strážným andělem, mých smutných písní víla přesladká a zlatá hvězda v žití setmělém. Co zvedáš ke mně očí modrý květ? Ten život dávno, dávno otráven, nám jenom smutek v mladé duše slét’, nám jenom touha zbyla v lásky sen. A než se v horách ráno probudí, z tvých očí perly skanou na líce, tvé duše květ ti svadne ve hrudi – ó, dítě mé, to bolí nejvíce! 31