Řeka ve skalách.

Jaroslav Kvapil

Řeka ve skalách.
Proud řeky skalami své vlny valí tiše, on větru dotknutím se nikdy nezachvěje, jak pustým hřbitovem tu mrtvé ticho dýše, jak tlama obludy dvé skalních stěn výš zeje. A v hrdlo potvory, jež sedraná svá záda v kraj širý prostírá, kde květu není v polích, svit luny veliké jak oběť noci padá a v řece taví se a láme v skalách holých. Svět celý zkameněl jak tyto skalní stěny, zem širým prostorem dál letí beze změny, jak láva vyhaslá se tupě dívá k nebi. A s nebe bledého, jež hoří v hvězdných jasech, tvář luny vrásčitá a schladlá v dávných časech v ten nový hledí hrob a ohyzdně se šklebí. 63