Poslední vzpomínka.

Jaroslav Kvapil

Poslední vzpomínka.
Noc byla plná snů a touhy, květ střásala ti ve vlasy, když v bolestný můj život dlouhý ty jako anděl přišla jsi. Noc bouřlivá se krajem tměla, ni hvězda v nebi nebyla, když na věky se uzavřela mé lásky smutná mohyla. A nekonečná noc je zase, zem tiše dýše po práci, v tom jejím mdlém a smutném jase mé srdce touhou krvácí. 37