Labuť.

Jaroslav Kvapil

Labuť.
Jak bílá labuť nervosně se chvěje a jenom lehce čeří hladinu! Pláň jezera je plna leknínů a zlatý měsíc světlo na ni leje. Hle, v smutné písni skrze květů reje, chtít dokonati stromů ve stínu, jak bílá labuť nervosně se chvěje a jenom lehce čeří hladinu. Ó, ženy smutné, v žití bez naděje váš každý sen, pln vůně jasmínu, zda nelká též tak teskně: „Zahynu!“ a plání žití v hrob, kam jistě spěje, jak bílá labuť nervosně se chvěje?! 65