Svědomí.

Jaroslav Kvapil

Svědomí.
Své svědomí jsem na kříž přibil v noci: krev, která proudem stékala mu z rány, když ve svých mdlobách mřelo bez pomoci, já chytal v pohár z lebky udělaný. Teď vášní žár jen ve dny mé se kmital a svědomí mé v mdlobách umíralo, já proudy krve do poháru chytal, mně svitem pomsty v bouře nezaplálo. A nad předsudky hřměl jsem dál a chvění, až v závratném svém, divém opojení jsem svědomí krev z číše vypil rázem. Však jed té krve povalil mne na zem a opuštěn teď, bez soucitu ženy tu svědomím svým ležím otrávený. 56