EPILOG.

Jaroslav Kvapil

EPILOG.
[71] Jak anděl obrovský Jsi, Poesie, stála Své ruce spínajíc kdys mojí nad kolébkou, já tušil duši Tvou, jež hvězdami se smála, a ve svých kadeřích jsem cítil dlaň Tvou hebkou. V snech duše horoucích, když mřeme bez pomoci a parnem života když na rozcestích hynem, jdeš jako vidina, jež chví se letní nocí, a ve stech výkřicích já musím za Tvým kynem. Vím, hrob je úděl náš: ó, nesmrtelná Paní, až přijde bílá Smrť, jež život z žil nám střebe, ó, vezmi lidskou tvář, ať myslím v umírání, že onu Ženu zřím, v níž pochopil jsem Tebe! [73] OBSAH.
Umění, život a láska:Strana Akmé7 Hymna Ludvíku II.8 Kráse10 Ballada o zajatém slavíku12 Mrtvá vůně14 Podzimní nálada15 Modlitba16 Bída18 Podzimní melancholie21 Snění23 Symfonie25 Andante28 Prastará píseň29 Štěstí30 Valčík31 Notturno32 Rosa thea33 [75] Strana Astry35 Poslední vzpomínka37 Očím čtoucím mé verše38
Intermezzo: Básníkovo jaro: Píseň Země na jaře41 Jarní slunce43 Redeunt iam gramina campis44 Bílá sobota45 Slunečný den46 Meditace47
Dozvuky ke knize „Padající hvězdy“: Nervy51 Hořící mraky52 Noc53 Kajicnice54 Svědomí56 Výstřel v noci57 Měsíc nad městem60 Rondeau novoroční noci61 Bitva62 Řeka ve skalách63 Bizarrní rondeau64 Labuť65 Ballada ke chvále černého města66 Políbení68 Flétna69 Refrain70
Epilog71
E: pk; 2004 [76]